Peče celý gympl 2026

Ten, kdo dne 12. 2. procházel o velké přestávce kolem auly našeho gymnázia, byl jistě přilákán a omámen vůní kulinářských počinů. Konal se zde totiž 3. ročník studentské soutěže Peče celý gympl. Studenti opět dokázali, že se v kuchyni rozhodně neztratí, a proto měla porota mimořádně těžké rozhodování.

Letošní ročník přilákal mnoho zkušených pekařů a pekařek všech věkových kategorií, a to od primy až po oktávu. Při našem průzkumu jsme napočítali celkem 21 soutěžních dobrot. Soutěžilo se ve dvou kulinářských disciplínách – sladké a slané. K ochutnání byl například štrúdl ve tvaru hada, nadýchaná Pavlova a mnoho dalších pochoutek. Ve slané sekci bezkonkurenčně zvítězil student Vojta Jirásek se svou focacciou.

Ve sladké kategorii to však bylo velmi napjaté a i zde musela rozhodnout porota složená z pozvaných hostů přímo z oboru. Paní Eliška, majitelka kavárny :contentReference[oaicite:0]{index=0}, a pan Jindra z bistra :contentReference[oaicite:1]{index=1} museli hodnotit velmi pečlivě. Posuzovala se totiž nejen chuť, ale také vzhled a originalita. Po dlouhém rozhodování nakonec vystoupal na vítězný stupínek student Roman Budínský ze třídy O8 se svými brownies. Atmosféra celé akce byla skvělá – studenti i učitelé si dopřávali dobroty od účastníků a výtěžek z prodeje putoval, stejně jako minulý rok, na dobrou věc.

V rámci školního projektu Mencloviny jsme s reportérem Davidem vyzpovídali absolutního vítěze sladké kategorie, Romana, kterého jsme po vyhlášení odchytili ke krátkému rozhovoru. Celý rozhovor si můžete přečíst zde:

David: Romane, nejdříve se nám trochu představ a prozraď, co přesně jsi do soutěže upekl.

Roman: Ahoj, jsem Roman Budínský ze třídy O8 a do soutěže jsem připravil brownies s pusinkovým srdíčkem a malinovým džemem.

David: To zní naprosto výtečně! Jak dlouho ti příprava trvala a měl jsi nějakého pomocníka?

Roman: Pekl jsem včera zhruba od čtyř odpoledne až do deseti večer, takže mi to zabralo docela dost času. Všechno jsem ale zvládl úplně sám.

David: Zvládnout to sám na jedničku, to klobouk dolů. Zkoušel sis spočítat, na kolik tě suroviny celkově vyšly?

Roman: Abych řekl pravdu, to jsem radši ani nepočítal. (smích)

David: Jasně, to naprosto chápu. Jel jsi podle nějakého osvědčeného rodinného receptu, nebo jsi čerpal inspiraci z internetu?

Roman: Ten prvotní nápad jsem si vymyslel sám. Recepty na jednotlivé komponenty jsem si pak ale dohledal na internetu.

David: Šlo všechno hladce hned napoprvé, nebo jsi musel něco během přípravy předělávat?

Roman: Měl jsem docela štěstí, všechno se mi povedlo hned napoprvé.

David: Co tě vlastně motivovalo zapojit se do soutěže právě letos?

Roman: Já peču moc rád. Chtěl jsem se zúčastnit už v minulých ročnících, ale nakonec to nikdy časově nevyšlo. Letos už jsem v posledním ročníku, takže to byla moje poslední šance a musel jsem se přihlásit!

David: Kdybys to mohl udělat znovu, změnil bys s odstupem času něco?

Roman: Mám pocit, že se všechno celkem povedlo. Snad jen ty pusinky na vrchu byly možná trochu víc přepečené, než jsem zamýšlel, ale jinak dopadlo všechno dobře.

David: Co bys na závěr vzkázal nebo poradil studentům, kteří o účasti uvažují do budoucna?

Roman: Určitě běžte do toho! Je to hlavně velká sranda. A i když se vám to třeba nepovede přesně podle představ, vždycky je zkrátka fajn něco upéct.

David: Romane, moc ti děkuju za rozhovor. Jsi příkladem pro moderní společnost a měj se krásně!

Roman: Taky moc děkuju.

Beseda s pamětnicí pobytu v Terezíně

O vlastních zážitcích z období druhé světové války a o pobytu v ghettu Terezín třídám 3. C a 4. A povyprávěla RNDr. Michaela Vidláková, devadesátiletá pamětnice holocaustu židovského původu. Besedou provázel Radek Hejret, který studentům přiblížil historický kontext holocaustu a otevřel téma proč byli obětí největší genocidy moderního světa, přestože velmi neoprávněně, právě Židé. Poutavé vyprávění paní Michaely o tom, jak díky sérii náhod ona i její rodina několikrát unikla smrti a z Terezína se ve zdraví dostala, mnohými výrazně hnulo. V den besedy se studenti stali „nositeli historické štafety“, jejíž kolík budou snad všichni se ctí předávat dál.

Michaela Vidláková, roz. Lauscherová se narodila v Praze, roku 1936 židovským rodičům Irmě a Jiřímu Lauscherovým. Poprvé začala vnímat, že s její rodinou není zacházeno správně v pěti letech, kdy její čeští kamarádi dostali zákaz se s ní kvůli jejímu původu stýkat. Její rodina byla po vzniku protektorátu přesunuta do malého, nevytápěného bytu na Smíchově, kde se o Michaelu starala celé dny babička, jelikož Michaela nesměla chodit do školky. Její maminka přišla o svou pozici učitelky a tatínek musel místo na vysoké pozici ve fabrice na zpracování kožišin začít pracovat jako tesař. V prosinci roku 1943 byli všichni tři deportováni do koncentračního tábora v Terezíně. Život zachránil celé rodině malý dřevěný pejsek, kterého Michaele vyrobil její otec a kterého si vzala s sebou. Když se ptala samospráva tábora jejího otce na jeho povolání, přihlásil se, že umí velmi dobře pracovat se dřevem a jako důkaz ukázal onu pohyblivou dřevěnou hračku. Snad jen díky tomu si ho nechali v Terezíně jako tesaře až do konce války a s ním i jeho dceru a manželku. To je zachránilo od transportu do Osvětimi spojeného s téměř jistou smrtí.

Michaela popisovala život v Terezíně jako školu života, která ji naučila mnoho pravd a poselství, jež ji vedou až dodnes. Škola života to však byla pro ni, pro většinu jejích přátel, rodiny a známých, kteří se bohužel už nikdy nevrátili, byl Terezín pochod smrti.

Úžasné vyprávění devadesátileté pamětnice udělalo na studenty obrovský dojem a některé i rozplakalo. Mnozí si uvědomili hrůzu holocaustu takovým způsobem, jakým by v běžné výuce nikdy neměli možnost. Beseda byla zakončena četnými dotazy, na které paní Michaela s ochotou a nevídanou energičností odpovídala a nakonec dostala velký potlesk, velkou kytici a ještě větší poděkování.

Volba jednoletých seminářů pro čtvrtý ročník

Studenty třetího ročníku čekala jako každý rok volba jednoletých seminářů, které budou navštěvovat ve čtvrtém ročníku. Nabídka je široká. Studenti si mohli vybrat z humanitních i přírodovědných oborů. Díky této volbě se mohou více zaměřit na to, co je zajímá. Semináře jim také pomohou připravit se na maturitu, přijímací zkoušky a další studium na vysoké škole.

Celkem je na výběr šestnáct seminářů. Studenti by si během této volby měli vybrat seminář podle svého zájmu. Může to být ze zvědavosti, kvůli přípravě na maturitu nebo kvůli budoucímu studiu. Semináře také pomáhají rozvíjet jejich studijní schopnosti.

Většina seminářů patří do humanitních oborů. Patří sem různé semináře z českého i cizích jazyků. U cizích jazyků jsou důležité také konverzace. Jedna z nich se zaměřuje na umění a jeho roli ve společnosti. Zajímavostí je, že tento seminář vede anglický rodilý mluvčí. Nabídku doplňují semináře z dějepisu, společenských věd a umělecky zaměřené semináře.

Méně seminářů je z přírodovědných oborů. To může některé studenty překvapit, protože naše škola nedávno získala titul Fakultní školy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Studenti si mohou vybrat semináře z fyziky a maturitní matematiky. Dále je v nabídce biologie zaměřená na člověka, kterou povedou externisté právě z Karlovy Univerzity.

Dalším matematickým seminářem je vektorová algebra, která je více zaměřená na přípravu na studium technických a ekonomických oborů na vysoké škole. Celý seznam pak uzavírá seminář zvaný Člověk na Zemi, jenž může vyvolávat podezření, že inklinuje k jakési filozofii zabývající se existenciálními disputacemi. Jedná se však o seminář zeměpisný.

Volba seminářů tedy může silně rozšířit obzory studentů, byť samozřejmě špatná volba semináře a jeho následné nezvládnutí může mít v maturitním ročníku až likvidační efekt.