Zpověď školníkova

Každodenní teror. Od nevinné zábavy až po škody za stovky tisíc a politický extremismus. Pan školník se naší redakci svěřil, s jakými incidenty se setkává na denní bázi a popsal jejich stupňování a kreativitu škůdců.

"Den, abych nemusel řešit, že někdo něco zničil? To je snad jen o ředitelská volna." směje se školník, během popisu kruté reality kladenského Gymnázia. Za úsměvem se však skrývá jisté zklamání a únava z neustálého řešení škod všeho druhu, z nichž některé mají k nevinné legraci velmi daleko.

Menší škody se pro pana školníka stávají již rutinními, zejména na toaletách, které jsou díky své zranitelnosti nejčastější obětí tohoto hrubiánství. Mezi nynější trendy zařadil demontování skleněných krytů záchodových světel a jejich následné schovávání ve všech možných zákoutích a útrobách oné zmíněné místnosti. Extrémnějším jevem je pak odlamování baterií umyvadel. Nejotravnější praktikou zlosynů bylo doposud zamykání kabinek zevnitř a následné přelezání dveří. Otravnost spočívá v tom, že jedinou cestou, jak opět zpřístupnit záchody, aniž by došlo k poškození, je zopakování šplhu. Naštěstí pro pana školníka to za něj vyřešili netrpěliví studenti, kteří pro svou nutnou potřebu zámky obětovali.

Nejhorším zážitkem dle pana školníka bylo pokreslení toalet symboly využívanými krajní pravicí společně s nápisy glorifikujícími nacistickou ideologii. Navíc tak někdo učinil v den uctění památky lidických žen. "To už nebyla jen klukovina. To bylo hodně za hranou." říká vážně.

Škodou největší byla událost, kdy se mladíkovi podařilo zničit všechny skříňky v jedné ze šaten jediným strkancem. Přesto se v rozhovoru i zasměje. Například při vzpomínce na záhadný nápis na stropu jedné z učeben: "BYL JSEM TADY, FANTOMAS". Muselo jít o velmi sofistikovanou akci. Studenti se ke stropu pravděpodobně dostali zapomocí konstrukce z nábytku učebny, která rozhodně nebyla nízká, protože zmiňoval: "Při odstraňování mi nestačily ani nejvyšší štafle." Nejzarážející je fakt, že celá operace proběhla bez povšimnutí dozorčích profesorů.

Častou obtíží je mezi studenty již tradiční rozbíjení dveří. Tuto problematiku se daří však výrazně omezovat díky plátům z tvrdších materiálů. Připomíná také případ, jenž se odehrál během vyučovací hodiny, kdy pracoval na dvoře. Z okna jedné učebny začaly na cestu létat kusy lavice. Poslední větší tragédie se odehrála ve sprchách. Ty se podařilo nejen ucpat, ale rozbít způsobem, že voda místo hlavic stříkala z trubek nebo ze zdi.

V závěru zmiňuje částečné pochopení tohoto chování a přiznává, že sám v mládí páchal různé nekalosti, avšak rozdílem je úroveň. Dříve se z respektu vůči autoritám většinou jednalo pouze o neškodné záležitosti, ale momentálně se bohužel většinou jedná o naprosto zbytečné demolování majetku. Ten nejenže musí sám opravovat, ale hlavně lituje pana ředitele, který hradí škody z peněz, jež by mohly jít na úplně jiné a užitečnější věci. Tak uzavřel svou zpověď pan školník.

Letošní Majáles naprosto ovládl naši školu!

Ve středu 29. května se naše gymnázium proměnilo v místo plné hudby, smíchu, zajímavých kostýmů a jedinečných vystoupení. Konal se tradiční Majáles, kterého se letos zúčastnily všechny třídy s výjimkou čtvrtých ročníků. I pedagogický sbor si pro nás připravil originální vystoupení, které všechny velmi pobavilo. Bylo příjemné vidět i tuto stránku našich profesorů. Každá třída si připravila vlastní vystoupení, na kterém pracovala předcházející týdny.

Program začal zhruba po druhé vyučovací hodině, kdy se žáci sešli na školním dvoře, na kterém už bylo vše připraveno. Nechyběla ani porota, která na konci rozhodla, jaká třída bude vítězem. Bylo vidět, že jednotlivé třídy si daly na svých představeních opravdu záležet. Nechyběly ani kostýmy a tematické dekorace, které byly často vyrobeny samotnými žáky. Viděli jsme taneční čísla, vtipné parodie i scénky z filmů na téma Hollywood. O přestávce vystoupila hudební skupina Ingwer a mnoho studentů si zatancovalo a zazpívalo.

Velký úspěch mělo vystoupení třídy O6, které nakonec i zvítězilo. Jejich číslo působilo kreativně a zábavně, celkový dojem byl úžasný. Majáles se tento rok opravdu vydařil a stal se tak jedním z nejlepších školních dnů. Celá akce nám ukázala, že škola není jen o učení, ale i o společných zážitcích a zábavě. Mnozí se jistě těší na příští rok.

Ohlédnutí za obhajobami: Jak dopadl Den D pro třeťáky a O7?

Ve čtvrtek 30. dubna 2026 se horní patro naší školy proměnilo v jedno velké zkušební centrum. Do Menclovin proto přinášíme reportáž o tom, jak se s obhajobami seminárních prací letos poprali studenti třetích ročníků a třídy O7. Celá akce byla rozdělena na dva dopolední bloky. V každé z učeben zasedla komise složená ze tří učitelů, před kterou studenti postupně předstupovali podle předem daného rozpisu.

Na samotnou prezentaci, kterou si obhájci přinesli s sebou na flash disku, měli maximálně patnáct minut a měli se vejít do zhruba deseti slidů. Cílem každého výstupu bylo představit téma a cíl práce, vysvětlit zvolené metody a hlavně ukázat, zda se podařilo potvrdit či vyvrátit stanovenou hypotézu. Obhajobu sice vždy oficiálně vedl vedoucí práce, který představil svůj posudek, ale právo na doplňující a záludné dotazy v závěrečné diskusi měli všichni tři členové komise. Učitelé nehodnotili jen faktickou správnost, věcnou argumentaci a originalitu práce, ale velký důraz byl kladen i na samotnou formu prezentace, logickou návaznost projevu, šíři slovní zásoby a celkovou kulturu vystupování. K té neodmyslitelně patřil také formální společenský oděv všech zúčastněných.

Na chodbách a v učebnách se ovšem nezapotili jen samotní obhájci. Do publika, stejně jako minulý rok, povinně zasedli také studenti druhých ročníků a třídy O6, aby na vlastní kůži zažili, co je příští rok čeká. Kapacita každé komise byla striktně omezena na deset diváků na jeden blok. Mladší spolužáci si tak museli svá místa vybírat a zapisovat na prezenční listiny s dostatečným předstihem na nástěnce u kanceláře. I pro ně samozřejmě platila nutnost přijít ve společenském oděvu a po celou dobu bedlivě sledovat výkony svých starších kolegů. Po skončení každého bloku pak napjatí obhájci čekali ve vyhrazené učebně na slavnostní vyhlášení výsledků, které probíhalo v polovině a následně na úplném konci obhajob.

Letošní ročník však kromě skvělých výkonů přinesl i podněty k zamyšlení do budoucna. Ukázalo se totiž, že pro řadu studentů byl patnáctiminutový limit příliš těsný, kvůli čemuž se do něj nedokázali vejít, a v důsledku toho plně nesplnili veškerá zadání. Nabízí se tedy otázka a inspirace pro vedení školy, zda by pro příští léta nebylo přínosné vyhradit alespoň jednu specializovanou učebnu s výrazně větším časovým limitem. V takovém prostoru by ambicióznější nebo komplexnější témata bylo možné probrat mnohem více do hloubky, což by studentům umožnilo lépe rozvinout jejich argumentaci a komisi poskytlo prostor pro detailnější odbornou diskuzi. Všem, kteří mají tento náročný den úspěšně za sebou, každopádně moc gratulujeme a budoucím obhájcům přejeme pevné nervy při přípravě jejich vlastních prezentací.

Peče celý gympl 2026

Ten, kdo dne 12. 2. procházel o velké přestávce kolem auly našeho gymnázia, byl jistě přilákán a omámen vůní kulinářských počinů. Konal se zde totiž 3. ročník studentské soutěže Peče celý gympl. Studenti opět dokázali, že se v kuchyni rozhodně neztratí, a proto měla porota mimořádně těžké rozhodování.

Letošní ročník přilákal mnoho zkušených pekařů a pekařek všech věkových kategorií, a to od primy až po oktávu. Při našem průzkumu jsme napočítali celkem 21 soutěžních dobrot. Soutěžilo se ve dvou kulinářských disciplínách – sladké a slané. K ochutnání byl například štrúdl ve tvaru hada, nadýchaná Pavlova a mnoho dalších pochoutek. Ve slané sekci bezkonkurenčně zvítězil student Vojta Jirásek se svou focacciou.

Ve sladké kategorii to však bylo velmi napjaté a i zde musela rozhodnout porota složená z pozvaných hostů přímo z oboru. Paní Eliška, majitelka kavárny :contentReference[oaicite:0]{index=0}, a pan Jindra z bistra :contentReference[oaicite:1]{index=1} museli hodnotit velmi pečlivě. Posuzovala se totiž nejen chuť, ale také vzhled a originalita. Po dlouhém rozhodování nakonec vystoupal na vítězný stupínek student Roman Budínský ze třídy O8 se svými brownies. Atmosféra celé akce byla skvělá – studenti i učitelé si dopřávali dobroty od účastníků a výtěžek z prodeje putoval, stejně jako minulý rok, na dobrou věc.

V rámci školního projektu Mencloviny jsme s reportérem Davidem vyzpovídali absolutního vítěze sladké kategorie, Romana, kterého jsme po vyhlášení odchytili ke krátkému rozhovoru. Celý rozhovor si můžete přečíst zde:

David: Romane, nejdříve se nám trochu představ a prozraď, co přesně jsi do soutěže upekl.

Roman: Ahoj, jsem Roman Budínský ze třídy O8 a do soutěže jsem připravil brownies s pusinkovým srdíčkem a malinovým džemem.

David: To zní naprosto výtečně! Jak dlouho ti příprava trvala a měl jsi nějakého pomocníka?

Roman: Pekl jsem včera zhruba od čtyř odpoledne až do deseti večer, takže mi to zabralo docela dost času. Všechno jsem ale zvládl úplně sám.

David: Zvládnout to sám na jedničku, to klobouk dolů. Zkoušel sis spočítat, na kolik tě suroviny celkově vyšly?

Roman: Abych řekl pravdu, to jsem radši ani nepočítal. (smích)

David: Jasně, to naprosto chápu. Jel jsi podle nějakého osvědčeného rodinného receptu, nebo jsi čerpal inspiraci z internetu?

Roman: Ten prvotní nápad jsem si vymyslel sám. Recepty na jednotlivé komponenty jsem si pak ale dohledal na internetu.

David: Šlo všechno hladce hned napoprvé, nebo jsi musel něco během přípravy předělávat?

Roman: Měl jsem docela štěstí, všechno se mi povedlo hned napoprvé.

David: Co tě vlastně motivovalo zapojit se do soutěže právě letos?

Roman: Já peču moc rád. Chtěl jsem se zúčastnit už v minulých ročnících, ale nakonec to nikdy časově nevyšlo. Letos už jsem v posledním ročníku, takže to byla moje poslední šance a musel jsem se přihlásit!

David: Kdybys to mohl udělat znovu, změnil bys s odstupem času něco?

Roman: Mám pocit, že se všechno celkem povedlo. Snad jen ty pusinky na vrchu byly možná trochu víc přepečené, než jsem zamýšlel, ale jinak dopadlo všechno dobře.

David: Co bys na závěr vzkázal nebo poradil studentům, kteří o účasti uvažují do budoucna?

Roman: Určitě běžte do toho! Je to hlavně velká sranda. A i když se vám to třeba nepovede přesně podle představ, vždycky je zkrátka fajn něco upéct.

David: Romane, moc ti děkuju za rozhovor. Jsi příkladem pro moderní společnost a měj se krásně!

Roman: Taky moc děkuju.

Beseda s pamětnicí pobytu v Terezíně

O vlastních zážitcích z období druhé světové války a o pobytu v ghettu Terezín třídám 3. C a 4. A povyprávěla RNDr. Michaela Vidláková, devadesátiletá pamětnice holocaustu židovského původu. Besedou provázel Radek Hejret, který studentům přiblížil historický kontext holocaustu a otevřel téma proč byli obětí největší genocidy moderního světa, přestože velmi neoprávněně, právě Židé. Poutavé vyprávění paní Michaely o tom, jak díky sérii náhod ona i její rodina několikrát unikla smrti a z Terezína se ve zdraví dostala, mnohými výrazně hnulo. V den besedy se studenti stali „nositeli historické štafety“, jejíž kolík budou snad všichni se ctí předávat dál.

Michaela Vidláková, roz. Lauscherová se narodila v Praze, roku 1936 židovským rodičům Irmě a Jiřímu Lauscherovým. Poprvé začala vnímat, že s její rodinou není zacházeno správně v pěti letech, kdy její čeští kamarádi dostali zákaz se s ní kvůli jejímu původu stýkat. Její rodina byla po vzniku protektorátu přesunuta do malého, nevytápěného bytu na Smíchově, kde se o Michaelu starala celé dny babička, jelikož Michaela nesměla chodit do školky. Její maminka přišla o svou pozici učitelky a tatínek musel místo na vysoké pozici ve fabrice na zpracování kožišin začít pracovat jako tesař. V prosinci roku 1943 byli všichni tři deportováni do koncentračního tábora v Terezíně. Život zachránil celé rodině malý dřevěný pejsek, kterého Michaele vyrobil její otec a kterého si vzala s sebou. Když se ptala samospráva tábora jejího otce na jeho povolání, přihlásil se, že umí velmi dobře pracovat se dřevem a jako důkaz ukázal onu pohyblivou dřevěnou hračku. Snad jen díky tomu si ho nechali v Terezíně jako tesaře až do konce války a s ním i jeho dceru a manželku. To je zachránilo od transportu do Osvětimi spojeného s téměř jistou smrtí.

Michaela popisovala život v Terezíně jako školu života, která ji naučila mnoho pravd a poselství, jež ji vedou až dodnes. Škola života to však byla pro ni, pro většinu jejích přátel, rodiny a známých, kteří se bohužel už nikdy nevrátili, byl Terezín pochod smrti.

Úžasné vyprávění devadesátileté pamětnice udělalo na studenty obrovský dojem a některé i rozplakalo. Mnozí si uvědomili hrůzu holocaustu takovým způsobem, jakým by v běžné výuce nikdy neměli možnost. Beseda byla zakončena četnými dotazy, na které paní Michaela s ochotou a nevídanou energičností odpovídala a nakonec dostala velký potlesk, velkou kytici a ještě větší poděkování.

Volba jednoletých seminářů pro čtvrtý ročník

Studenty třetího ročníku čekala jako každý rok volba jednoletých seminářů, které budou navštěvovat ve čtvrtém ročníku. Nabídka je široká. Studenti si mohli vybrat z humanitních i přírodovědných oborů. Díky této volbě se mohou více zaměřit na to, co je zajímá. Semináře jim také pomohou připravit se na maturitu, přijímací zkoušky a další studium na vysoké škole.

Celkem je na výběr šestnáct seminářů. Studenti by si během této volby měli vybrat seminář podle svého zájmu. Může to být ze zvědavosti, kvůli přípravě na maturitu nebo kvůli budoucímu studiu. Semináře také pomáhají rozvíjet jejich studijní schopnosti.

Většina seminářů patří do humanitních oborů. Patří sem různé semináře z českého i cizích jazyků. U cizích jazyků jsou důležité také konverzace. Jedna z nich se zaměřuje na umění a jeho roli ve společnosti. Zajímavostí je, že tento seminář vede anglický rodilý mluvčí. Nabídku doplňují semináře z dějepisu, společenských věd a umělecky zaměřené semináře.

Méně seminářů je z přírodovědných oborů. To může některé studenty překvapit, protože naše škola nedávno získala titul Fakultní školy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Studenti si mohou vybrat semináře z fyziky a maturitní matematiky. Dále je v nabídce biologie zaměřená na člověka, kterou povedou externisté právě z Karlovy Univerzity.

Dalším matematickým seminářem je vektorová algebra, která je více zaměřená na přípravu na studium technických a ekonomických oborů na vysoké škole. Celý seznam pak uzavírá seminář zvaný Člověk na Zemi, jenž může vyvolávat podezření, že inklinuje k jakési filozofii zabývající se existenciálními disputacemi. Jedná se však o seminář zeměpisný.

Volba seminářů tedy může silně rozšířit obzory studentů, byť samozřejmě špatná volba semináře a jeho následné nezvládnutí může mít v maturitním ročníku až likvidační efekt.